Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Znalci poměrů jistě zpozorněli a vědí, že pod názvem BOSNIAN RAINBOWS se neskrývá žádné balkánské homosexuální lobby, ale jedna z nových kapel hlavního mozku kapel THE MARS VOLTA a AT THE DRIVE IN Omara Rodriguez-Lopeze. Zajímavostí budiž, že kapela se dala do kupy ve městě, kde tento portorikánský hudební génius vyrostl – tedy v divokém El Pasu . Tentokráte dokonce s půvabnou zpěvačkou Teri. Ano, se zpěvačkou. Nečekejte proto šílené, ze řetězu utržené dobrodružství, ve kterém se mezi řádky střídá maniakální sjetost a nepřekonatelné absťáky, ale spíše alternativní rockovou zajímavost, řízlou postpunkem a hodně specifickou atmosférou. Tuto svou polohu Omar již vlastně lehce poodhalil u MARS VOLTA na albu „Noctourniquet“.
Ani tady se ale Omar nedokáže osvobodit od pro něj typické psychedelické úchylnosti, která dodává BOSNIAN RAINBOWS naprosto unikátní aroma. To je hustě nasáté nejen v kytarách, ale hlavně v halucinogenních klávesách a aranžích, které prostě chtě nechtě mají onen boží omarovský zfetovaný feeling, tentokrát však pevněji usazený do rockových kolejišť.
Celkem chápu, že tento typ rockové progrese rozhodně nebude pro každého. Z mého pohledu ale jde o jednu z nejzajímavějších rockových nahrávek poslední doby, která svým přístupem objevuje spoustu nových a dosud málo probádaných koutů něčeho, čemu klidně můžeme říkat alternativní rock.
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.