Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Znalci poměrů jistě zpozorněli a vědí, že pod názvem BOSNIAN RAINBOWS se neskrývá žádné balkánské homosexuální lobby, ale jedna z nových kapel hlavního mozku kapel THE MARS VOLTA a AT THE DRIVE IN Omara Rodriguez-Lopeze. Zajímavostí budiž, že kapela se dala do kupy ve městě, kde tento portorikánský hudební génius vyrostl – tedy v divokém El Pasu . Tentokráte dokonce s půvabnou zpěvačkou Teri. Ano, se zpěvačkou. Nečekejte proto šílené, ze řetězu utržené dobrodružství, ve kterém se mezi řádky střídá maniakální sjetost a nepřekonatelné absťáky, ale spíše alternativní rockovou zajímavost, řízlou postpunkem a hodně specifickou atmosférou. Tuto svou polohu Omar již vlastně lehce poodhalil u MARS VOLTA na albu „Noctourniquet“.
Ani tady se ale Omar nedokáže osvobodit od pro něj typické psychedelické úchylnosti, která dodává BOSNIAN RAINBOWS naprosto unikátní aroma. To je hustě nasáté nejen v kytarách, ale hlavně v halucinogenních klávesách a aranžích, které prostě chtě nechtě mají onen boží omarovský zfetovaný feeling, tentokrát však pevněji usazený do rockových kolejišť.
Celkem chápu, že tento typ rockové progrese rozhodně nebude pro každého. Z mého pohledu ale jde o jednu z nejzajímavějších rockových nahrávek poslední doby, která svým přístupem objevuje spoustu nových a dosud málo probádaných koutů něčeho, čemu klidně můžeme říkat alternativní rock.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.